Sledujte nás:

Datum registrace: 29. 09. 2010

Jak si nahrát profilovou fotku?

Eva Ruzickova

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 20
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

?

Jak požádat o přátelství

Stob skupiny

 

?

Jak se připojit ke skupině

Eva Ruzickova

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Stres a kila

12. 02. 2011

Milé dámy, ráda bych Vás pozdravila a představila se.  Jako lektorka kurzů redukce nadváhy u spol. STOB působím od roku 2007.  Ve své soukromé praxi se zaměřuji především na psychoterapii a poradenství při procesu hubnutí.  Zpravidla se setkávám s jedním společným znakem skoro všech potíží s nadváhou a obezitou – je to stres v mnoha svých podobách.  Stres pro nás může představovat nynější práce, změna práce, nezaměstnanost, ...nynější partnerský vztah, předešlý partnerský vztah, opuštěnost, ...sebeobviňování, zvýšená sebekritičnost, zbytečně nízké sebevědomí, ...atd.  Mohla bych s výčtem stresových situací nebo stres vyvolávajících stavů pokračovat skoro donekonečna.  Ale věřím, že Vy samy si dokážete dosadit na místo „stresoru“  právě ten Váš. 

            Stres je do jisté míry zcela přirozená reakce na vypořádávání se se změnou.  Problém nastává ve chvíli, kdy z různých individuálních důvodů změnu nedokážeme dostatečně zpracovat a nové situaci se flexibilně přizpůsobit.  Pak se dlouhodobě nahromaděný stres projevuje v našich životech různou formou.  Může se jednat o podrážděnost na psychické úrovni, poruchy spánku, úzkosti až deprese. Ruku v ruce se často přidávají tzv. psychosomatická onemocnění, tj.onemocnění z nedostatečně zpracovaného stresu. 

Do skupiny psychosomatickýchonemocnění patří mimo jiné i obezita.  Stres nás často dovede k přejídání nebo i hladovění.  Ať jedno nebo druhé může krátkodobě naší úzkost a prožívaný stres zmírnit, nicméně z dlouhodobého hlediska se jedná o cestu k vážným zdravotním (včetně psychiky) komplikacím.   

            Proto, dámy, ruku na srdce a pokud si uvědomujete, že právě Váš problém se stravováním vězí ve stresu (...doplňte si jakého druhu), neváhejte a svěřte se.  Podělte se o svou životní zkušenost a využijte příležitosti změnit Váš dosavadní životní styl.  Zkusme společnými silami přispět svými nápady, jak stres lépe odreagovávat, ...jak se nebát zkoušet nový způsob uvažování o svém problému a troufnout si na nové způsoby řešení.  Velmi ráda Vám na cestě ke změně budu nápomocná.

Vaše,

PhDr. Eva Růžičková

terapie.eva.ruzickova@email.cz

Hodnocení (15 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

12. 02. 2011 21:44
no a já to mám tak, celý den se držím pravidelně jím 5x denně jelikož již 2roky se stravuji podle žlučníkové diety a pak musím večer dodělat, co jsem během dne nepořídila, ať je to práce na PC nebo šití, což mě živí a tak sáhnu po sladkém ale to mi nestačí 1táflička čokolády, ale celá tabulka, ne 10g mandlí ale celé balení ne 1vicezrnný rohlík ale 4 i více dokud se " nepřežeru" a nejdu spát a tím řeším nespokojenost nad tím, že ostatní relaxují a já musím pracovat, moc děkuji za sebekoučink, jelikož díky semaforkům si nic u PC nedám, aby náhodou nezčervenaly, ale často uvádím do psychokoučinku, že nezvládám, protože se mi mandličky i slunečnicová semínka vejdou do večeře, ale co s tím to fakt zatím nevím , neumím se uspokojit 1sušenkou BEBE, to si jí radší nedám
12. 02. 2011 20:55
Jak jsem z odpovědí zjistila, ve většině případů je jedná o zvyšování příjmu potravin ve stresových situacích. Mám úplně opačný problém,
při větší psychické zátěži a stresu snižuji příjem, popř. se mi žaludek
přímo "zasukuje" a nemůžu jíst vůbec (již několikrát diagnostikované
a léčené vředy žaludku a dvanácterníku - psychosomatika).
Takže zdejší program - sebekoučink - využívám hlavně z důvodu, že se
potřebuji naučit pravidelně stravovat (nějaké to kilo dolů, beru jako
bonus). Řekla bych, že se mi to docela daří, tak snad vytrvám a
na pravidelný příjem si zvyknu ...
12. 02. 2011 20:55
Zajímavý příspěvek. Často používám formulaci "žádnej stres", ale když se nad tím zamyslím......ke 100kg jsem se dostala 2x v životě, poprvé když mě můj bývalý přítel uhodil a já od něj neuměla odejít a pak vloni kdy se vyhrotili mé konflikty s tchýní. Takže? Jedu v tom taky, jen mám pocit, že co jsem objevila tyto stránky už se nedám!
12. 02. 2011 19:30
Děkujeme za pěkný článek. Naštěstí tohle se mě netýká. Ve stresových situacích na jídlo chuť nemám, mám stažený žaludek, jak se říká. Jakmile se problém vyřeší, tak jím zase normálně. Jídlem problémy neřeším. Ale vidím, že to je velmi častý problém.
12. 02. 2011 19:30
Romčo, ono to taky není moc dobrý. Sice za relativně krátkou dobu "zhubneš" relativně hodně kilo...jenže jakmile stres ustoupí (nic netrvá věčně, že), tak začneš pomalu nabírat zpět a ještě navíc, protože tělo se bude chtít na příští takový stav "předzásobit".
Madlenko - souhlasím :-) nejlepší je být spokojená, že to všechno můžeš "ošéfovat" :-)
12. 02. 2011 19:07
já jsem ve stresu velmi často, ale "nejedle" na mě nikdy nepůsobil :o(
12. 02. 2011 18:21
Tak já to mám jako Gladys, když jsem ve stresu, nemám na jídlo pomyšlení. To spíš přiberu v obdobích, kdy jsem "spokojená". Ale nejlepší je být spokojená, že mám jídlo pod kontrolou.:-)
12. 02. 2011 13:17
Kacko, neboj, když to s jedním uchem nedopadlo nejlíp, ještě to neznamená, že to špatně dopadne i s tím druhým. Tak snad se ta krize brzy už vyřeší a všechno dobře dopadne.
12. 02. 2011 12:51
Leni, já se zas přistihla, že jím, když se naštvu. Asi to vzniklo v práci - jedla jsem, "až když byl čas", takže když mě něco rozhodilo vyhladovělou, "ztratila jsem kontrolu" - i když neuvědomělou, radši nad tím hladem. Hodila jsem do sebe první, co bylo po ruce - nejčastěji čokoládu nebo oplatku. Bohužel jsem se přistihla u tabulky s čokoládou i po domácí hádce. A to jsem už 2,5 roku na mateřské, teď to na práci svádět nemůžu. Ale asi to tam vzniklo.
12. 02. 2011 12:40
Kacka4: Budu ti držet palce, ať se to co nejrychleji vyřeší... tohle mě na těch našich doktorech štve. :(
12. 02. 2011 12:40
To: kacka4: Škoda, že si ti vydírající lékaři nechtějí uvědomit, co svým pacientům způsobují. Moc vám přeju, aby se "odcházející" lékaři konečně cítli uspokojeni, krize skončila a plánovaná operace se mohla uskutečnit.
12. 02. 2011 11:39
Dříve jsem stres řešila přejídáním.nyní po 8týdnech sebekoučinku jsem zjistila,že stres řeším hladověním.Můj nynější stres trvá už týden.Už 6 let jsem částečně neslyšící na pravé ucho.no a nyní mám nemocné levé a stále musím myslet na to zda se uzdraví a neochlupnu uplně.Plánovaný zákrok v Praze se musel odložit,kvuli zdravotnické kryzi.no a nyní mě to vše užírá a cejtím u vnitř tíhu.
12. 02. 2011 11:31
Dobré (téměř) poledne, myslím si, že přibírání u mě to není až tak stresem. Nebo jako je, taky, protože studuji a nejhorší jsou Vánoce a tak.. květen červen, kdy mám zkouškové období. Ale to se nepřejídám, spíš záhadně nacházím zásoby gumových medvídků a čokolády, kterou normálně vůbec nejím. Spíš si myslím, že nemám vychytané jídlo jako takové. Protože jsem se naučila jíst v určitou hodinu ( + -), takže vlastně nejím proto, že bych měla hlad ale proto, že vím, že hlad budu mít, když se nenajím, takový ten pocit "měla bych něco sníst" :D Jenže.. když se nenajím většinou mi to nevadí, nějak extra, kolikrát mě ani nenapadne, že jsem třeba neobědvala nebo že jsem se zapomněla nasnídat ale druhý den jím jako bych nejedla týden! A to asi bude můj problém. Je fakt, že díky sebekoučníkovi jím celkem pravidelně a nestačím se divit, v čem všem a hlavně kolik je sacharidů!! :( a taky.. budete si myslet, že jsem pako ale myslím, že na to vše má vliv i počasí, třeba poslední půl rok jsem nabrala skoro 4 kila, přitom jsem pravidelně plavala, chodila na pilates a občas se objevila na aqua aerobicu
12. 02. 2011 10:21
dobré ráno, překvapivé setkání :o))
Stres? Můj věrný, jeden z nejvěrnějších "přátel", dlouholetý, vytrvalý, všudypřítomný ... Odbourat ho? Ano, můj velký cíl, něco málo se podařilo, ale hodně toho je ještě přede mnou. Zrovna teď, poslední dny, stojí za houby, totální stres v práci, který "úspěšně" přenáším domů :o( a šup, stop hubnutí, okamžitý opačný efekt, dnes ráno opět stejná váha (od pondělka o 300g víc :o((. Byla jsem přesvědčená o tom, že je to navýšením příjmu, začínám uvažovat o tom, jestli v tom náhodou nehraje soji roli i tenhle strašák ... Každopádně dobrá nálada je ta tam :o(
12. 02. 2011 09:42
Gladlys, Aranko - nemyslím, že jste posedlé, máte jen radost z úspěchu, to je přece v pořádku a hlavně - budiž vám to přáno! Pokud by třeba měl někdo v okolí na vás poznámky v tomhle smyslu - nenechte se tím nalomit, díky té "posedlosti" jste tam, kde jste chtěly být, a ne v nemocnici. Tak buďte posedlé dál, kéž bych taky už byla - až si z toho nového životního režimu uděláme samozřejmost, tak už tu "posedlost" nebudeme vnímat ani my, ani okolí. Tak se klidně kochejte, máte proč!
12. 02. 2011 09:41
Tak to já mám přesně obráceně - jakmile je stres, tak nedokážu pozřít sousto a z pomyšlení na jídlo se mi dělá špatně. Předloni jsem takhle "zhubla" asi deset kilo během měsíce a půl. A samozřejmě, že jakmile se uklidním, začnu jíst, tak tělo začne střádat... většinou i s nějakým kilovým "bonusem", aby mělo z čeho fungovat až zase začnu magořit.
12. 02. 2011 09:12
Já myslím, že kdyby to nejezení přišlo později, tak bych to taky dotáhla mnohem dál... tedy až do té nemocnice. Pro mě je štěstí, že to bylo ve dvanácti. Taky začínám být posedlá, ale myslím, že je to dobrá posedlost, tak si ji nechám :-D
12. 02. 2011 08:59
Bohužel, také patřím mezi ty, co stresy řeší jídlem. Špatně spím a noční nálety do lednice, bývaly skoro pořád.Díky stobklubu jsem na tom lépe:-)
12. 02. 2011 08:56
Aranko, tak tohle trochu v jiné formě znám... když mi bylo 21, chtěla jsem stůj co stůj být "štíhlá"...takže jsem najela na režim vanička tvarohu, půl papriky a cca 6 litrů vody denně. Po půl roce mě vezla rychlá. A od té doby (po takové zkušenosti) jsem raději tloustla :-(( pravda to bylo moje "nejhubenější" období -66 kg. Ale říkala jsem si, že raděj budu tlustá, než v nemocnici. No a teď díky sebekoučingu a díky Vám všem mám sice o 4 kg víc než v tomhle období, ale postavu takovou, jakou jsem neměla ani před 10 lety (když mi bylo 19) :-D takže já jsem za stobklub moc moc vděčná. Navíc pozoruju na sobě, že si sebe tak nějak víc vážím, kochám se výsledkem...ale někdy mi přijde, že jsem tím až posedlá. To asi taky není dobře.
12. 02. 2011 08:17
Já to mám úplně stejně jako Lenka... Nějak od malička se všechno u nás řešilo jídlem, hlavně aby ho bylo hodně a bylo dobré = tučné. Pak mi od desíti pořád někdo říkal, že jsem tlustá, táta, máma, spolužáci... Ve dvanácti jsem přestala jíst, ze začátku jsem si denně dávala aspoň nějaké ovoce, ale pak to došlo po třech týdnech tak daleko, že jsem přestala jíst úplně, což jsem vydržela asi týden... No, nakonec jsem omdlela a rozsekla si hlavu a pak si teprve někdo všiml, že se mnou není něco v pořádku. Druhý tohle období jsem měla na střední, hodně jsem přibrala, když jsem začala brát antikoncepci a škola mě ze začátku nebavila a tak nějak všechno najednou a bum, vyvinula se u mě lehká forma žaludeční neurozy, kterou jsem ještě podpořila tím, že když jsem se moc najedla, tak jsem šla prostě zvracet.... a pořád jsem přibírala. Nejvíc jsem zhubla v maturitním ročníku a v prvním ročníku na vysoké, to bylo dohromady 25 kilo bez přísného omezování, prostě jsem jen poslouchala vlastní tělo, jedla jsem se železnou pravidelností přesně odměřené porce... a znovu jsem přibrala s a po expříteli... :( A jsem znovu na houpačce. Díky za stobklub, nevím, kam bych se až dostala...
12. 02. 2011 08:17
Jasně,že chci...a taky se o to snažím,co to jde...co jsem tady ,musím říct,že je to lepší...asi že člověk na to není sám:-)
10. 12. 2010 10:49
Lenko (a dalsi damy) , tak jak pisete, zmenit je to fakt tezky! Ale ne nemozny! :) Proto ma smysl zkouset nektere zpusoby chovani menit a zlepsit si tak svuj zivot. Predpokladem pro zmenu je Vase rozhodnuti, dobra motivace a vira v to, ze to dokazu. Nechcete to zkusit?
24. 11. 2010 00:06
Pod lenku bych se mohla podepsat. Zrovna teď je to více stresů najednou
23. 11. 2010 18:17
myslím, že nás bude takových hodně!
23. 11. 2010 17:26
dobrý den,
mám přesně ty problémy o kterých píšete...když je mi smutno - jím,když jde manžel do hospody-jím,když se se mnou rozešel přítel-jedla jsem ,říkám si,co z toho života mám.jím a u toho fňukám,jak jsem tlustá a ošklivá...to je ironie...ale změnit to je těžký...

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři